j.a.s.,

já to vnímám tak, že jakýkoli věci - i ten barák - jsou jen PROSTŘEDEK k tomu, abychom se měli lépe, nikoli cíl.

Pokud jejich vlastnictví vede k rozorání vztahů k rodině, tak je pro mě jednoznačně lépe je nemít = vyhnout se situaci, kterou popisuješ.

Namísto toho, aby byl dům zdrojem pohody, že se aspoň někdo nemusí zadlužit, můžou bydlet ve svém atd. tak je to důvodem toho, že se celá rodina navěky rozhádá nebo cítí vůči sobě trpkost?

Neudělal by tedy ten rodič nakonec líp, kdyby nedal nic Jeníčkovi ani Mařence, dům prodal a peníze rozházel?

Nehledě ještě na jeden aspekt, který mám v blízkém okolí - rodiče mají dům a dvě děti. Jeníček odmala na domě pracoval, opravoval ho, investoval do něho. Oženil se a se ženou si vzali hypotéku, aby dům (kde bydlí i rodiče) uvedli do aspoň trochu obyvatelného stavu.

Mařenka od začátku deklarovala, že na domě nic dělat ani do něho investovat nehodlá. Vdala se a odstěhovala se s manželem do bytu.

Až rodiče nebudou, připadne dům Jeníčkovi. Myslíš, že Mařenka by se měla proto zlobit? Já myslím, že ne, a jak ji znám, tak se ani zlobit nebude. Nebyla ochotna do domu investovat a byla srozuměna s tím, že tedy z něho ani nebude nic mít.