musím se přidat se svou troškou do mlýna. A jak je to v případech rodičů manžela. Já jsem se vdala a byla postavena před hotovou věc, že tchán měl velké zásluhy o to, aby manžel bydlel bez hypotéky. Hodně mu v začátku pomohl finančně i prací. A za to se muž musí postarat. To se rovná, že tchánovi je 69 je plně soběstačný, ale manžel mu musel svépomocí (firma se platit nebude) už nyní postavit výměnek na zahradě(do baráku jsem rezolutně odmítla), do kterého se na podzim stěhuje, protože "už mu moc nezbývá a chce být se svými nejbližšími". je rozvedený, novou partnerku si nenašel a je na manžela velmi upnutý. Manžel je jedináček. Protože mám jeho zásluhou kde bydlet i já tak se automaticky očekává, že se budu starat. Když mě manžel pošle někdy do háje, odejdu s osobními věcmi jak jsem přišla. Dům je manžela. Budu mu prát, vozit ho na nákupy (neřídí), manžel po doktorech do banky atd. Tchán je z města, zvýklý, že všude si dojde. My bydlíme na vesnici, kde se všude musít autem. Když jsem se ozvala a snažila se vymezit si alespoň pravidla je na mě pohlíženo jako na tu špatnou. Rezolutně jsem odmítla společnou domácnost a natvrdo řekla, že o ležáka se starat nebudu, jakmile bude tchán potřebovat pomoc další osoby bude mu obstarána, já to nebudu. Vnímám to jako velký zásah do svého života. Jsem vdaná mám malé děti a jsem postavena do situace, kdy mám sdílet život s někým koho jsem si nevybrala. Navíc je tchán povahou typická tchýně tzn. motnuje se naprosto do všeho. Teď tu byl pár dní a rady typu takhle přikrývej děti, takhle je nekoupej, tyhle kamarády sem nezvi a tak mám jako denní chleba.