Přidat odpověď
Rodinová jo to musí, dodneška nepochopím,jak se mohla moje máma s úsměvem starat o totálně nemohoucí tchánovce,když dědek pro ní neměl celej život slušný slovo.Já byla jen mrzáckej parchant co patří do ústavu, ostatním vnoučatům se rvalo v tisících.Táta měl dva sourozence,jeden dostal vyplacenej podíl na baráku,druhej barák.Táta nedostal nic,ještě musel dědkovi zaplatit tu kůču co dědek postavil jako kanceláře pro svoje podnikání a milostivě z toho nechal udělat byt.Proč se táta nevzepřel a nezdrhnul je mi dodneška záhadou.Každopádně jim moje máma dosloužila při svém plném úvazku a ještě v situaci,kdy já sem ležela a nedošla si ani na záchod.Upřímně já bych to nedala a o dědka bych se nestarala.At je jinak moje máma jaká chce a občas mě štve,v tomhle má můj obdiv.
Předchozí