Kudlo,
ty žiješ v nějakém zvláštním, ideálním světě.
Napíšu ti příběh z reálného světa. Když moje babička zemřela, odkázala každému vnoučeti peníze. Každému stejně, i když vnoučata od syna vídala velice zřídka, navštěvovaly ji tak 2x za rok. Já byla nejstarší, s babičkou jsem žila, v rámci možností jsem se o ni starala i poté, co jsem se odstěhovala. Ovšem na starosti ji měla moje matka, ta se o ni opravdu fyzicky starala vlastně denně, vozila ji po doktorech, nakupovala jí, uklízela v bytě. Po její smrti řekl strýc matce, že on z dědictví po babičce nechce nic a jeho dětem také nemá nic dávat, protože jeho děti se o babičku moc nestaraly. Nešlo o žádné velké částky, každé vnouče mělo dostat 10 tisíc korun. Matka tedy nikomu nic nedala a rozhodla se, že i peníze, které babička odkázala mně a sestře užije sama. Resp. že za ně společně pojedeme na dovolenou, s tím, že kdo nepojede, tak "nedědí". Jasně, je to směšný, protože jde o legrační částku. Ale je to podle tebe morálně správný? A co kdyby nešlo o deset tisíc, ale o sto tisíc, o milion? Pořád nic?