ono jí samotné to asi také nevyhovuje. Asi není moc společenská a možná má nízké sebevědomí, viz to, že ani nikam moc nechodí. Může mít i deprese.. pamatuji se, jak pro mne bylo po střední škole těžké volat na inzeráty, nikde mne moc nechtěli. Dala jsem si za úkol 2-5, kam jsem zavolala a které nevyšli a pak odměna nebo procházka. Na víc jsem neměla. Vždyť to bylo i pro mne poprvé si hledat práci, člověk fakt nevěděl a bylo to nepříjemné být odmítaný (hlavně vadilo, že jsem hned po škole).
Asi bych o tom hlavně mluvila s ní a podporovala jí v tom vzít jakoukoli práci - jak tu někdo psal "někde se začít musí", vždyť tam nemusí být navždy. Nasbírá zkušenosti, něco do životopisu a vydělá nějaké peníze.
Spolu s ní třeba procházela inzeráty, napsala motivační dopis atd. atd. Jasné většina lidí na jejím místě to zvládne sama, ale asi má nějaký problém a lepší než říct do 2 měsíců si najdeš alespoň bridágu atd. je první to s ní projít, zaškrtat toho hodně, obvolávat rozesílat, chválit za snahu a podporovat, když jí ani neodpoví. Jasně, že to vypadá nepřiměřená podpora jejímu věku, ale ví vůbec ten otec, zda prohledává inzeráty, zda je píše, že jí na ně možná vůbec firmy neodpovídají (nemají zájem), zda to zkoušela... a teď už rezignovala. Nějaká ultimátum jako minimum kapesné, ošacení apod. bych zvolila až kdyby vůbec nespolupracovala a měla jsem jistotu, že netrpí sociální fobií nebo depresí apod. Jinak jí to může spíš srážet a všechno zhoršovat. Jestli je neschopná akce kvůli tomu, že jí nikdo na trhu práce nechce (a v dnešní době je to fakt těžké, kor asi pro absolventy střední školy bez praxe) tak jí tohle asi nedodá.