bezpáteřní troska
hele, já si vůbec nemyslím, že mít děti je nějaká "svatá ženská povinnost" nebo podobné kraviny, děti si (ne)pořizujeme VŽDYCKY ze sobeckých důvodů. Já jsem si je taky pořídila, protože jsem chtěla (jsme chtěli), s morálkou ani ušlechtilostí to nemělo vůbec nic společnýho. Stejně tak jako když Ty děti nechceš, tak je neměj a je to v nejlepším pořádku, ale uvědom si, že je to proto, že Ty nechceš, ne proto, že bys byla tak ušlechtilá a chtěla jsi je ušetřit nějakýho imaginárního utrpení.
Myslím si, že je naprosto legitimní děti nechtít a nemít, ale řeči o tom, že "nevíš, co to dítě čeká" jsou buď výmluvy (něčeho, co kvůli mně žádný výmluvy ani omluvy nepotřebuje), nebo opravdu známka chorobného stavu mysli (žijeme v rozvinutým světě, bez válek.. co je na tom tak strašnýho, že by bylo nutný mít STRACH do toho přivést děti, to fakt nechápu).
Přece je logický, že NIKDO neví a ani vědět nemůže, co jeho děti čeká, ale to je snad přirozený riziko, o kterým netřeba mluvit.
Shrnuto - chtít i nechtít děti je věc každýho člověka, a ani jeden proto není lepší ani horší. Snad jen je blbý, aby si děti pořizoval někdo, kdo je nechce, protože by se pak asi trápili všichni.