V sedmi začal syn se školou. Do té doby neměl ani doma žádné povinnosti. Hodně věcí doma i na zahradě jsme dělali společně. Kdyby je se mnou dělat nechtěl, nenutím ho. Možná právě proto je ochotný pomoci vždy, když potřebuju. Sám třeba vidí, že něco nestíháme, takže když se práce chopí víc rukou, máme pak větší šanci stihnout i zábavu. Teď je mu devět a automaticky si uklízí svoje věci, oblečení, svoje nádobí dá do myčky, věší prádlo, když vidí plný koš, tak ho odnese.... Nic nařízeno nemá, ale všichni máme oči a dvě ruce. Na úklid a žehlení máme placenou sílu a od dětí jsem to nikdy nevyžadovala.