Janičko, tohle co píšeš je hezké, hezky se to čte, ale není to použitelné na všechny děti. Každé dítě potřebuje úplně něco jiného. Nemůžeš na dítě klást tutéž důvěru, kterou kladeš na dospěláka. Ad příkazy a zákazy - i tohle lze s láskou. Co znamená, že Ti děti důvěřují v nepříjemných věcech - tomu vůbec nerozumím, co tím myslíš? Jakože když někdo děti vede přísněji, tak ty děti rodičům nedůvěřují? Co je to za pitomost? Osobně si myslím, že dítě ztrácí k rodiči důvěru pouze v případě, kdy zjistí, že je rodiči lhostejný, že dostává tresty za pitomosti, místo pozornosti je zahrnovaný dary, penězy... Ovšem pokud dostává tresty po x-tém upozornění, po vysvětlení... a má s rodiči zdravý vztah, tak si myslím, že pevnější hranice nejsou nic proti ničemu. Ano, i já jsem zkoušela zpočátku nechat vše na dítěti, přípravu aktovky, věcí... jenže jsem pohořela a opakovaně... pomohla nám ve změně až změna školy, učitelky, ale ani tady nemůžu úplně přestat na ni dohlížet. Druhá dcera je v první třídě a nedohlížíme u ní na nic. Všechno si šéfuje sama, ani nevím, co se učí ve škole, co probírají... nemusíme ani úkoly podepisovat, nemusíme chodit ani na rodičáky... obě stejná výchova a přitom každá úplně jiná