To jsou dvě různé věci - dárky a "povinné oslavy".

"Povinné" oslavy ráda nemám. (ale já nejsem vášnivým milovníkem ani oslav nepovinných, jsem velmi silný introvert a oslavy mě hodně vyčerpávají, účastním se jich sice opravdu s chutí, leckdy i sama pořádám, ale jen na omezenou dobu, kdy mi to dělá radost. Tak po hodině až dvou potřebuju od lidí "na vzduch" aspoň na půlhodinu, abych se trochu dobila, jinak jsem tak vyčerpaná blízkými kontakty, že mě to tam už netěší ani trochu a jen hledám, kde nechal tesař díru)

Zato dárky miluju, dávané i dostávané. Dřív jsem měla problém s tou pozicí "být obdarovaná" a milovala jsem jen dávání dárků jiným. Ale postupně jsem pochopila, že to musí být vyvážené na obě strany a člověk, který neumí přijímat, ani neumí tak úplně správně dávat - kdo sám na sobě neumí pořádně prožít čistou emoci radosti z dárku, neumí ji tak úplně dokonale vyvolat ani v protěšku, jestli mi rozumíš.
Musela jsem se snažit to trochu zlomit, ale teď už opravdu miluju oba póly procesu