Jsem dva roky po laparoskopické operaci, myslím že nejhorší byly první 2-3 dny. Možná horší než bolest jizev byla ta spojená s vyprcháváním plynu, jako by mě věšeli za ramena a klíční kosti Poslední lék na bolest jsem si dala den po operaci, pak už se to celkem dalo. Únava a pospávání přes den trvala taky asi 2-3 dny. V nemocnici nám říkali hlavně nic nezvedat, šetřit břišní svaly a třeba neluxovat - dřív mě nenapadlo, jak se při luxování zapojuje břicho. Doma jsem byla 10 dní, pak jsem začala opatrně pracovat (jako masérka a kosmetička). Masírování mi povolili od 3 týdne, ale já se cítila jen na lehčí masáže. Pro svůj klid jsem si brala břišní pás. Na nejnáročnější masáže a bez pásu jsem si troufla asi po 5 týdnech. S jídlem mám opačnou zkušenost, první den hladovka, stejně bych nic neudržela. Druhý den suché rohlíky a večer vývar. Další den už skoro normální strava, díky sklonům k přibírání jím vlastně téměř pořád dietně. Občas hřeším na oslavách, ale těch zase tolik nemáme. Nicméně jsem poslechla rady těch, co mají operaci za sebou, včetně jedné lékařky. Trávení nerozmazlovat a co nejdřív zkusit i vyloženě nezdravou věc, takže 5. den po operaci jsem se strachem zkusila řízek a naprosto v pohodě. Od té chvíle bych se v jídle vůbec neomezovala, pokud by mě k tomu nenutila postava Prý když se dieta drží hodně dlouho, člověk je na tom i roky po operaci stejně, jako před ní a "zakázaná" jídla mu způsobují potíže. Samozřejmě je možné, že tohle má každý jinak

Poznámka pod čarou Hlavně pořád přemýšlej o tom co se chystáš udělat a jestli opravdu můžeš. Pozor na automatické zvyky, činnosti a práce, na chvilkové vypnutí a nesoustředění... Já si bezproblémovou rekonvalescenci zničila v okamžiku, kdy jsem bezmyšlenkovitě zvedla z vany kýbl vody - nějakých 12 kg Byl to mžik, díky kterému mě čeká operace kýly v jizvě, jen se k ní musím dokopat.