Mila Olgo,

ac ja sama se na satek tesila, snila o houpani milovaneho detatka na svem srdci apod., synacek satek odmala nesnasel. Nepomohly pauzy, ruzne uvazy...v lepsim pripade kratkodobe neseni pretrpel, obycejne vsak brecel, jen jak latku uvidel. Nejstastnejsi byl, kdyz se natrasal v kocaru na kameni ci v lese pres koreny.
Vzhledem k mym problemum s kyclemi a pateri to mozna priroda sama dobre zaridila, ze jsem povila tak malo "prirodniho" chlapika, i kdyz zpocatku mi to bylo lito a po matkach i otcich s opicatky na brise jsem posilhavala se zavisti.
(Patram-li po duvodu, jedine vysvetleni nachazim v pristupu jedne sestry v porodnici, ktere prislo, ze novorozenec moc rve, protoze je malo utazeny. Utahla ho do zavinovacky jako housku, s tim, ze ho to uklidni - zoufale miminko se z toho pokazde vyprostilo jako Copperfield z kazajky, zarvalo si z plna hrdla a vitezne machalo rukama, nohama. Doted neusne a nespi prikryty, potrebuje se citit volny, svobodny - mozna s tim satek souvisel taky).