Jako malou mě psi pokousali.
V dospělosti se mi podařilo s tím strachem něco udělat, ne že bych psy milovala - ale tak nějak jsem dokázala vedle nich být, než mě opět pokousal pes kamarádky (žádný důvod tam nebyl - prostě mu zničeho nic hráblo a skočil po mně).

Malýho už pes pokousal taky - jenom proto, že si hlídal odpadkový koš a malý tam šel vyhodit papír od zmrzliny... - byl to cizí pes.

Takže co to otočit a místo aby jsi kamarádku posílala se léčit, akceptovala její strach a vyšla jí vstříc?