Po mnoha letech nejužšího soužití se psy mě opravdu ošklivě kousnul jen jeden: takový malý podvraťák, ani jsme nešli dál, jen jsme si v otevřené brance něco brali od babky a dědka, pejsek se přiřítil, skočil mi po ruce a prokousnul mi palec i s nehtem.
Strašně dlouho se to hojilo, pořád je to trošinku znát.
Ale kvůli tomu jsem na psy nezanevřela, jemu logicky připadalo, že jim něco krademe: měl být zavřený nebo uvázaný, ale páníčkům připadalo, že je to neškodný mazel.