Já myslím, že cizí člověk je oprávněn zasáhnout, pokud ho počínání toho dítěte obtěžuje (a obtěžováním myslím, že na něj přímo sahá/kope nebo tak něco, u hlasitých hlasových projevů bych předpokládala trochu tolerance).

Což třeba já osobně jsem neměla potřebu udělat snad nikdy, cizí děti na mě běžně neútočily a maminky si je většinou zpacifikovaly samy. A pro neutišitelně plačící dítě v buse mám pochopení .

Pokud jde o vztekání, tak to přece není ani v nejmenším moje starost a nechápu, proč bych se do toho měla montovat. Káravé projevy od cizích k dítěti v momentě, kdy je rodič přítomen a evidentně připraven zasáhnout/už zasahuje, považuji za nevhodné, a pokud by měl má kárající blbé potenciálně poškozující kecy (typu "maminka tě už nebude mít ráda/umře ti, když budeš zlobit", jsem schopna na místě a před dotyčným říct "to není pravda/to jsou hloupé řeči, v žádném případě tě nepřestanu mít ráda/neumřu, když budeš zlobit, nechápu, jak to může někoho napadnout".

Myslím, že blb, který takovou kravinu vypustí z úst, si nezaslouží žádné ohledy na úkor toho, že by dítě z toho mohlo mít trauma (byla jsem cíťa, tak si to umím představit, i když jistě jsou děti, se kterými by to nic neudělalo), alebrž studenou sprchu, a "omázla" bych ho takto s velkou chutí.

Pokud by měl někdo věcné výhrady proti tomu, že mu moje dítě dělá něco, co je mu nepříjemné (kope mu do sedačky), tak si naopak okamžitě zpacifikuju dítě.

Rozlišuju, že dítě nemá obtěžovat ostatní, a pak považuju za svou povinnost zasáhnout, ale na druhou stranu nikdo nemá právo mu vykládat lživé a potenciálně velmi zraňující kecy, které vůbec nic neřeší, a pak zas považuju za svou povinnost uvést to na pravou míru a dotyčného blba nijak nešetřit