Taky jsem jednou "vychovávala". Jeli jsme autobusem a dítko řičelo, jako když ho na nože bere. Mívám v peněžence pár blbůstek, tak jsem se na dítko usmála a dala mu "kouzelnou berušku", která mu splní každé přání, ale to dělá jen těm, co neječí. Dítko se po chvíli zklidnilo, prohlíželo si malou skleněnou berušku a maminka mi nakonec poděkovala.

A jednou vychovával cizí pán moje dítě. Dítko řičelo, já s ním asertivně diskutovala, ale pánovi ruply nervy a zařval. Dítko okamžitě ztichlo a pán mi řekl větu, kterou si budu pamatovat a předávat do dalších generací: "Když si neumíte svoje dítě vychovat, tak se nedivte, že za vás to udělají druzí. Jenže ti už si k tomu žádné servítky brát nebudou". Měl obrovskou pravdu. My se kolikrát s dětičkama crcáme, aby náhodou neutrpěly psychickou újmu, ony pak nastoupí do práce a šéf je tam klidně bez servítků sprdne na tři doby. Protože i on musí dodržovat předpisy, zákony a nařízení svých vedoucích a na crcání se zaměstnancem nemá čas. Pak to hodně lidí nestráví a mají dojem, že "je nikdo nechápe a nikdo jim nerozumí".