Kudlo, nepřeháněj. Jaké trauma, prosím tě? Moje děti se v tomto věku úplně přirozeně ptaly, kde budu mít hrobeček, až umřu, a kdo se o ně bude starat, až umřu atd. Někde něco slyšely nebo viděly nebo je to nějak napadlo, tak se zeptaly. A žádné trauma neměly.
Na místě této maminky bych se prostě usmála a odpověděla, že až tak zlé to nebude, ale že můžu být smutná, když mě bude holčička zlobit. Srozumitelné pro paní i pro dítě.