Silvie,
moje matka se domnívá, že děti (vč. vnoučat) jsou na světě od toho, aby se chovaly přesně tak, jak si to dospělí představují. Můj syn je její jediné vnouče, přesto ho prakticky nevídá, protože není takový vnuk, jakého by chtěla. Stejně jako se nestýká se svými dcerami, protože sestra ani já nejsme takové, jaké by nás chtěla.
Např. syn si nehraje s autíčky = není normální, musí se za něj stydět. Nezajímá se o fotbal = není normální, musí se za něj stydět. Nosí dlouhé vlasy = není normální a musí se za něj stydět. Potažmo samozřejmě i za mne, protože kdybych byla "správná matka", tak mu to poručím a on by to udělal, protože správné dítě poslouchá své rodiče a prarodiče na slovo. Musím pokračovat, nebo to stačí?