Silvie - aha. to jo. Ale ono je to hrozně složitý. Já teda říkám, že tchýně je ve svý podstatě hodná, fakt je, ale je zklamaná nebo co. Asi si to představovala celý jinak, chtěla by společnost, to je, ale svou a podle sebe - sedět s ní celý den u televize, občas si něco uvařit, nemít žádné požadavky, mluvit jen podle toho, co a jak chce ona atd. Takže se drží v určitých mezích tím, že jsme důslední /ne zlí, ale důslední/ a musíme její nálady korigovat či trpět stejně jako u malýho dítěte - akorát že to je skutečně jiný.
My bychom jí rádi vyhověli, rádi bychom, aby byla spokojená, ať dělá cokoli a žije jakkoli, to je jedno, hlavně ať je spokojená, ale ona není a vlastně mám pocit, že ani neví, co chce, ona jen přesně ví, co nechce. A to, co nechce, je každý den to, co má.
Musí být hodně nešťastná, ale já nevím, jak jí pomoci a vyhovět - mám pocit, že to není v našich silách.