"A to je pořád něco - všichni se mají líp, i kdyby v hrobě leželi. Jen ona se má špatně a nejhůř a můžeme za to my, protože jí schválně nedáváme to, co ona potřebuje a na co má nárok..."

jentak,
to je naprosto přesný! Včetně toho, jak si na všem špatným v okolí najde něco dobrýho, aby mohla dokázat, že ona je ten největší chudák.
Jedinej rozdíl je v tom, že matka přesně definuje co chce, ale my na to nejsme ochotní přistoupit.
Třeba příklad s těmi psy - sestra má dva psy a otce s RS, nemůže mu je nechat na hlídání, je rád, že dojde k popelnicím před barákem. Když jede ke své babičce, které je 91 let, tak si může vzít psy s sebou. Naší matce je 64 let a psy prostě v bytě nechce, protože by po nich musela luxovat. Takže radši neuvidí dceru, než aby strpěla o víkendu psy v bytě a musela po nich uklidit chlupy. Jenže pak samozřejmě fňuká, že za ní nechceme jezdit, že jí nemáme rády... A to je furt dokola.