No a moje mamka? - že se cítí osaměle - není tak stará a tak jí nabízím možnosti. A tuhle z ní vypadlo, že má fóbii z lidí - to viděla v televizi. Ale k doktorovi nepůjde, ona už to nějak doklepe, když to bez něj doklepala doteď.
Nejde s tím nic dělat, když druhá strana nechce.
A pak znám rodiče mé kamarádky - ti byli vždy jen spolu, žádné kamarády, žádné akce - prostě nic. Šli do důchodu a nejednou tuhle jedou s důchodcema na výlet busem, támhle s partou do lázní, támhle na pochod - tak se ptám - kruci, jak je to možný, já si vás pamatuju jinak a teď taková změna, co mi uniklo. A paní - no víš, když jsme chodili do práce, tak to nějak stačilo, v práci každý měl kolem sebe houf dalších lidí a když jsme šli do důchodu, tak byl konec a najednou jsme potřebovali místo práce nějakou jinou náplň. Napracovali jsme se už dost, tak žádný brigády, ale šli jsme do klubu důchodců a pak už to tak nějak jelo samo. Že prý je to jednoduchý. No jak se to vezme - musí se prostě chtít.