Na základce v nás byl naopak pěstován kladný vztah ke škumpě, pravidelně jsme dostávali za úkol přinést její krásně vybarvené listy na výtvarku. V mém rodném městě je škumpa na každém kroku, v Praze taky, vím o celých škumpových houštinách.

Podezření, že možná není tak nevinná, jsem pojala až na gymplu, když jsem v Hroznech hněvu četla, jak se Tom plazil pod keři jedovaté škumpy. Tak jsem si to vyhledala a přestala si kráásně barevné listy dávat na podzim do vázy.

Včera mě zrovna napadlo, jak málo lidé vědí o silně jedovatých rostlinách - máme tu hned u domu velký porost bolehlavu a lidi si to trhaj do vázy. Však pěkný, ne? Při pokusu vysvětlit, že je to přece ta děsně jedovatá kytka, jejíž odvar vypil a tím skončil Sokrates, vyvolala akorát překvapenou otázku, kdo je Sokrates... ty školy, ó, ty školy!