Z odpovědí vyplývá, že "smsková etiketa" není nic ustáleného, je to ostatně fenomén poměrně nový a tak je to logické.

Tudíž z toho vyvozuji, že říct si "je to takto, protože to tak vnímám já, a kdo mi neodpoví na SMS, je sprosťák", není úplně oprávněné, protože co člověk, to názor.

Někdo tu třeba říkal, že vypisuje 100 SMSek denně, to je OK mezi lidmi, kteří jsou na to OBA zvyklí a vyhovuje jim to, já bych to u sebe považovala už skoro za stalking, obtěžovalo by mě to a rozhodně bych nepovažovala za svou povinnost na takové smsky odpovídat.

Stejně tak z mého pohledu poslat SMSku není ekvivalentní telefonátu, může to být ohleduplnější, ale musí se počítat s tím, že NEVÍŠ, kdy a jestli vůbec si to ten člověk přečte.

Nehrotila bych to, a jestli tomu dotyčnýmu fakt chci něco důležitýho a chci si být jistá, že tu informaci dostane, tak bych mu zavolala. Urážet se kvůli neodpovědím na smsky mi přijde dětinský a zbytečný.