Mám zkušenost staršího data, po porodu jsem toto konzultovala s lékaři, zdůrazńovali totéž, co tu už některé z Vás psaly - jeden rodič=jeden jazyk. U nás to bylo ještě vylepšené o to, že na syna jsem já mluvila - pouze a jedině - česky, jeho otec dánsky, ale my jako rodiče jsme se dorozumívali anglicky (ještě jsem dánsky dobře neuměla a manžel byl líný mne učit). Syn z toho měl zezačátku hokej, ale pak se rozmluvil (pomohly i české pohádky, dánská školka a anglicky mluvící kamarád). Začal mluvit možná tak o 6 měsíců později než běžné děti, ale od té doby pusu nezavřel. Je velmi nadaný na jazyky- zatím mu každý šel. V Dánsku měl tzv. přeškolní třídu, byla povinná, pak šel do první třídy tady - tj. naučil se česky číst a psát opravdu až v první třídě. Osobně jsem zastáncem toho, aby se děti česky učily, nikdy člověk neví, kdy se jim to bude hodit.