Ve skutečnosti je to s manželstvím tak, že právo veta má ten, kdo nechce. Takže pokud se zakladatelky partner nechce oženit, je třeba to vzít jako fakt a přijmout to.
Je to blbá situace, když by si byla ráda přála si ho vzít, ale nedá se nic dělat. A je nesmysl dělat nějaké tanečky, které by jako do budoucna měly sňatek, o který není zájem, přivodit. On si jí nevezme, pokud nechce, přičemž nechce.
V každém takovém maléru je ale i okno nebo spíš dveře na další cestu. Dívala bych se na to tak. Ona nemusí udělat nick, co nechce, stejně jako její partner. Nakonec odpověď má člověk stejně většinou v srdci hotovou, a nejpraktičtější bývá jí vzít na vědomí, ať už okolí vykládá a radí libovolně. Nikdo z nás v jejích botách nestojí.