Kalali, syn začal podobné věci řešit poprvé někdy v 5,5 letech, kdy se začal ptát, kdy umřeme, kdy on umře, ujišťovat se, že mu ještě dlouho neumřeme, jeden čas jsme pomalu nemohli od něj někam odejít...různě jsme to spolu probírali, pak byl nějakou dobu klid a za pár měsíců nastala další fáze - začal se ptát, jestli až se znovu narodí, jestli se zase narodí nám, do naší rodiny a jestli budeme zase spolu....a před pár měsíci pro změnu zase někde viděl obrázek archeologických vykopávek (byla to dětská knížka o pravěku) a byla tam napůl vyhrabaná kostra...a začal mi u toho brečet a ptát se, jestli až umře, jestli bude taky takhle zahrabanej a takhle hluboko a že nechce mít ty kosti a lebku... prostě se tohle téma tak nějak průběžně vrací a jak dozrává, tak se mění otázky a uvažování....i když to zatím bylo pokaždé dost náročné období, protože syn je extra úzkostný a tyhle věci hrozně prožívá....tak si myslím, že je to prostě normální vývoj...