Lído,

nikdo nepíše, že každá holčička, ale že prostě takové jsou.

U nás to nezačalo ve třech, ale v těch šesti třeba ty náušnice opravdu chtěly všechny, u té nejmladší šlo vše rychleji, protože tam byl vliv sester.

Nejstarší začala experimentovat s laky a očními stíny někdy v primě, jedna z dvojčat to ignoruje a neřeší, ale ty náušnice si ráda půjčí, když chce dělat parádu. No a druhá mi s tím sice leze krkem, ale co nadělám, je to v ní, prostě se strašně chce líbit a vyrovnat se starší ségře a vynikat v tom uznávaném a hlavně nebýt mimo...neřeší třeba líčení se, ale nalakované má i nehty na nohou . A zákaz by braka jako těžkou újmu, je nejvíc citlivá, potřebuje hodně podpory a porozumění, lak na nehtech je fakt prkotina, kvůli které nemá cenu dělat dusno.

No a nejmladší je ta princezna, ta tedy podle sester zkusí kdeco, třeba i ten lak, ale středobod je oblečení. Jako jediná je schopná se převléknout pětkrát za den, pořád jede v "holčičích" barvách, taky si jako jediná víc hrála s Barbínama...a přitom tohle prostě okoukané neměla, u sester to neviděla, nejbližší kamarád z ulice je kluk, ve škole do party holek nezapadla....ale ta "holčička" je v ní .

A upřímně, mně to nevadí, naopak, sama jsem si jako "nepovedená holka, nepovedený kluk" prošla těžkým hledáním sebe sama, pro holky jsem nebyla parťák, protože jsem jim nerozuměla, pro kluky proto, že jsem přeci holka...Moje holky to mají v tomhle mnohem jednodušší. Takže i když je v tom extra nepodporuju, tak jim ani nebráním.