tak nevím, přečetla jsem si diskuzi a moc tomu nerozumím. jako předem podotýkám, že jsem jazykové střevo a angličtinu jsem se nikdy nenaučila. nicméně ani po přečtení nechápu, co by mělo být špatného na tom, že děti vědí, o čem mluví = umí to říct i česky? jako já tím, že jsem se angličtinu pokoušela naučit až jako dospělá, mám zkušenost, že nejhorší byla výuka v kurzu, kdy na nás lektor mluvil jenom anglicky. to byl kurz, který mi nic nedal a to i přesto, že když na to přišlo, tak jsem na zadné téma konverzovala nebo jsem testy vyplňovala jako nejlepší ze skupiny (testy ve smyslu napsaný text, pod ním anglické otázky k textu na ano - ne nebo převážně jednoslovné odpovědi na jednoduché otázky, to samé v případě poslechu). jenže a v tom byl celý ten háček, já naprosto nevěděla, o čem je řeč. jako něco jsem i vytušila, na něco mě navedla skladba věty (což jsem tedy trénovala doma, abych aspoň v těch testech nebyla jak magor), nějaké reakce jsem měla nacvičené jak opička z hodin... ale testy jsem dokázala doplňovat, aniž bych jim rozuměla a v konvezracích jela naučené fráze, aniž bych dokázala říct, to co říct chci abych byla schopná říct aspoň něco podle svého, musela jsem si doma překládat věty podle slovníku, abych věděla a znala.

připomíná mi to, když jsem kdysi s dcerou na prvním stupni doma dělala úkol do angličtiny - ona uměla říct, že kniha je na stole a taky uměla říct, že penál má v tašce, ale už nedokázala říct, že penál je na stole, protože "to jsme se ale ve škole neučili"