mrakova,

ale to by pak mělo být nastavené tak, že když dosáhneš konkrétního výsledku, dostaneš to a to.

Protože pro mě, jestli má něco fungovat jako motivace, tak musí být jistý, že na to při splnění určitých podmínek dosáhnu, ale to, jestli budu nebo nebudu nejlepší, neovlivním (můžu jet na svoje maximum, ale nemůžu vyloučit, že někdo bude ještě lepší než já).

Pokud jde o soutěžení, tak ho mám docela ráda, ale jen ve sportu nebo v soutěžích k tomu přímo určených (kdy je přímo řečeno, že soutěžíš, a můžeš si vybrat, jestli se toho zúčastníš nebo ne), ale škola by podle mě neměla být založena na soutěžení, ale spíš na sebezdokonalování a spolupráci. Navíc nemám ráda, když mě někdo boduje a hodnotí v situaci, ze které nemám úniku. A vždycky mě velmi štvala materiální manipulace, už ve školce jsem odmítala "panáčkovat" za bonbón přidělovaný dle subjektivního názoru přidělujícího, kdo je dost hodnej (pokud by byl ale bonbón stanoven jako odměna za dosažení něčeho měřitelného, tak by to pro mě bylo v pohodě).

Z toho plyne, že motivace k výkonům v pojetí uvedeného v záhlaví této diskuse by pro mě byla spíš demotivací, bylo by mi to protivné a v pubertě bych to asi okázale ignorovala, takže za mě by to bylo kontraproduktivní.