Nejezdím výtahem, chodím pěšky, takže procházím nejen přízemím a svým patrem. Část bytů na patře (jsou 4) žádné odbočné chodbičky nemá. Pokud chodbička je, tak malá celá dobře viditelná i čuchatelná při chůzi z patra do patra. Chodby i chodbičky jsou ve společném vlastnictví, a uklízí je tudíž jedna za to placená osoba, která tedy pokud má udělat svoji práci dobře, musí předměty stojící ležící na chodbě zvednout-posunout-pečlivě obkroužit. Že má někdo boty na rohožce celkem neřeším (byť smrdí), dokonce to ve mně vyvolává jistý pocit domáckosti, jako že je ten panelák skoro rodinný dům, když jsou boty zvenku dveří. Ale pytel s odpadkama (který tedy většinou i smrdí) mě moc nenadchne, jak jdu tak kolem. Estetické to není a představa, co je uvnitř, tomu nepřidá, i když třeba nesmrdí.

Máme předsíň malou, ale i tak pytel s odpadky vzpomenutý a tedy připravený o něco dříve, než jde někdo ven, nechávám uvnitř. Nedá se kolem něj ven projít, takže ho opravdu nelze zapomenout, a vadí i když přijde někdo zvenku, takže tam dlouho nestojí.