"!zpočátku svou kolegyni v práci musel utěšovat, že její manžel jí pořád zahýbal (z čehož ona byla psychicky úplně vyčerpaná). Tam byl plný pochopení a úplně se dojal. Když mu ale naprosto konsternovaná kamarádka řekla, že teď dělá to stejné on jí a vůbec mu nepřijde, že dělá něco špatně a měl by brát ohled na její duševní stav (který způsobil tou zradou), tak jí řekl, že to není to stejné. "

Tak to mam taky zazity, v mnoha podobach.

Jednu takovou peknou prihodu:
Bydlime v lese, kousek od nas ma chatu jeden nemecky par. Manzelka prijela sama, jak jsem pohopila, jaksi se nepohodli, ona se sebral a nechala mu deti a ujela.

A takj takhle sedi a nejde domu, my rano do prace, ja koukam na hodiny, pulnoc, 1, a nakonec jsem byla nucena se zeptat, jestli neni ospala. Velice nerada se zvedla, ze teda pujde, a furt nesla. Doslo mi, ze se v lese sama boji, a cetou domu teprv. Takze muj galantni muz sebral baterku a doprovodil, dohlid, ze se zamkla, a dosel domu. Doma se zarazi a pravi:
"Kruci, ja tam tu baterku zapomnel a vona jede zejtra domu. Skoc pro ni, ja uz jsem v pyzamu..."
(Krome jineho, ja uz byla v pyzamu hned po jejim odchodu a rano jsem zacinala driv, nez on, po odbaveni deti do skoly).
Obcas tu jeho galantnost dodavam k dobru.
A nebyla to jedina historka. Treba nakup, kdy mne pozadal, abych ja tehotna prevzala pytel brambor, neb jeho sestru bolela hlava, jeho dlouhe vyklady o chorobach jeho ubohych sester (obezita a hlavne nechut vubec neco delat nebo pracovat, coz obhajovaly unavou), atd atd.
Nakonec ale nase deti konecne vyrostly.