Marko slyšela, ale nikdy jsem to nezkoumala, nenapadlo by mě, že bych já měla někdy problém otěhotnět, myslela sem si, že je to jen o tom vychytat plodné dny a na to jsem pořizovala ovu testy, když se nedařilo, tak jsem si měřila BT, ale ani to nezabralo. Pak doktorka zjistila, že nemám ovulaci, tak mi nacpala clostylbegit a pregnyl. Brala jsem to 2 měsíce a stejně se to nepovedlo, tak jsem k ní už nešla a vzdala to a i přesto, že jsem to vzdala, stejně se nám nepovedlo miminko. Je fakt, že minulý měsíc jsme se chránili a den po ovulaci, aspoň teda podle sledování hlenu myslím, že byla, BT už jsem neměřila, jsme se nechránili a mně narostly prsa o 5 cm, tak jsem myslela, že jsem těhu a teď jsem to dostala o víkendu. Navíc jsem už znechucená tím snažením, hledáním chyb na mém těle proč to nejde, furt se soustředit na sebe a sledovat se. . . .,proto jsem začala vlastně taky cvičit, abych se zaměřila na něco jiného, než na sebe a zamakala na své postavě, protože tím snažením a planým nadějím jsem právě nabrala těch 8 kg. Asi bych spíš měla zajít k psychologovi, aby mi pomohl stanovit co je důležité a urovnat v hlavě to váhání nad snahou o mimi a o hubnutí- prostě udělat pořádek v mé hlavě. Třeba teď jsem byla u léčitele, ke kterému chodím místo k doktorovi, dával mě do pořádku a když jsem teď u něj byla, řekl, že jsem už v pořádku, menstruace je taky normální po dlouhých měsících a já nemám depky a i tělesně po joze se cítím líp. A právě možná proto mě ale trápí, že to není vidět i na té váze. Nevejdu se do oblečení a nechce se mi kupovat nové.

No ale zpátky k té Mojžíšové,ač už sem to nechtěla řešit, kouknu na to, ať jsem o něco chytřejší. Já vím, že snažení o mimi a hubnutí nejde dohromady, jen jsem chtěla prostě zhubnou na nějakou únosnou váhu, abych až začnu přibírat těhotenstvím nenabrala moc a pak po porodu neshazovala místo 10ti 12 ti kg 20 - 25 kg. Myslíš tedy, že tím, že jsem prostě takhle nabrala, už bych měla nějaký základ a nenabrala bych třeba 10 kg, ale jen 6 kg?