"Vidíte, děvčata, a prepperům, kteří se na tyto situace připravují, jste se posmívaly. No a máte to tu."

Na prepperským hnutí jsou věci, který stojej za zvážení - komunitní způsob života: vycházet se sousedama, sdílet věci; umět něco vlastníma rukama; stravovat se zdravě a dostupnejma potravinama; nehonit se za zbytečnostma; i to, že je dobrý tak celkově nějak myslet na zadní kolečka.

Ale třeba tohle (a to je jen namátkovej příklad, takovýho by se našlo...): http://rozpad.cz/forum/viewtopic.php?f=10&t=3992

svědčí pro mě o jediným - jsou to lidi, který žijou ve virtuální realitě - filmovejch pohádkách pro dospělý a počítačovejch hrách. Ideově jsou vázaný na současnost, elektřinu a středoevropskej klídek pupeční šňůrou a realitou života jsou leda tak zlehka políbený.

Na prepperech mi vnitřně vadí hlavně jedna věc: duchovní rozměr. Duchovní rozměr se smrsknul na očekávání katastrofy, kolapsu, aspoň malýho, a cílem je kolaps přežít. Jo, ale co pak dál, až se kolaps přežije? Trávit život v očekávání dalšího? Vybudovat si ve vlastním mozku kryt a dobrovolně do něj nastěhovat svoje myšlenky? Komunita, upínající se k očekávání nejhoršího, nemá naději dlouhodobě přežít, buď se změní, nebo zanikne.

Otázka pro mě zní: žít, nebo přežít? Za mě teda žít. Preppeři mi, navzdory tomu, že některý jejich myšlenky stojej za zvážení, nabízej přežívání. Děkuju pěkně.