Co vidím v okolí, tak většina dětí trénuje minimálně 3 krát v týdnu, k tomu víkendy na zápasech, závodech atd. Chtěli jsme kdysi pro syna fotbal, ale po měsíci jsem nevydržela já. Ty nadávky pana trenéra na pětileté kluky, nemám asi žaludek na tyhle věci.
Ale měli jsme obrovské štěstí a kousek od nás máme tenisové kurty a hromadu zapálených rodičů a úžasných trenérů. Vytvořili si jakýsi áčkový tým tenistů, co jezdí na lepší zápasy, ale pak máme tým B a tam máme děti, co kromě tenisu ještě dělají jiné aktivity a chtějí dělat i jiné věci. Sice nikdo z nich nevyhraje Wimbledon, ale děti trénují dvakrát týdně, tedy závisí asi na finančních možnostech rodičů, jezdí o některých víkendech na zápasy podobně nevyýkonnostních dětí a zažívají skvělou atmosféru i mezi sebou. Mají to jako týmový sport, protože prostě hrají týmový tenis. K tomu mají i sportovní hry a jakousi kondiční průpravu, ale není to povinné. Ale na těch pidi turnajích dostanou medajli z fidorky za to, že vyhrají nějaký ten set a ten "pocit úspěchu" ty děti prostě zažijí.

Mám sedmiletou dceru, která ráda tancuje a chodí na "gymnastiku", ale jen hodinu týdně, prostě spíše cvičí. Jenže každý rok chce něco nového. Teď by si ráda vyzkoušela florbal, baví ji zkoušet volejbal, tedy spíše zatím pinkání přes síť, nejraději by zkusila šerm, a k tomu tedy i tenis, kam chodí strašně ráda. Takže já sice nevychovám žádné medajle z olympiád, ale moje dítě má možnosti vyzkoušet si všechno možné a třeba se později rozhodnout, že se některému sportu chce věnovat více. A nebo může dělat úplně něco jiného a na sport zapomenout.