magrato,
já jsem chodila na balet 3 roky na ZUŠ jako dítě, a na pohybový aparát to bylo naopak super. Nebaletí se tam jak v Národním, dokonce jsme zdaleka nedošli ani do stadia "stoje na špičkách", ale bylo to hodně o rovnoměrném protahování těla (s přihlédnutím k řešení svalových skupin, co mají tendenci se zkracovat), práce s postojem (jak se správně nehrbit, nevystrkovat zadek, správně našlapovat, o deset let později nás totéž učili na VŠ na zdravotním tělocviku), nějaká ta pohybová ladnost a dovednost (jak správně dělat kotouly a spol., tak aby si při tom člověk nezlomil krk) atd.
Celkově to bylo hodně rovnoměrné (a vůbec nikomu nevadilo, že jsem nikdy neudělala šňůru), zdravě rozvíjející.
Efekt jsem dost pozorovala na rozdílu ohebnosti v TV, u vrstevnic, co dělaly různé sporty typu volejbal a spol., sice trénovaly několikrát týdně a o víkendech měly zápasy, ale při předklonu si špičkama prstů dosáhly nejdál ke kotníkům. A to jsem na tom baletu vůbec nebyla hvězda, a jak říkám, ke stoji na špičkách, šňůře a spol. jsem ani nikdy nedospěla.