Přidat odpověď
Mohu se zeptat, co bylo vaší hlavní motivací, když jste se rozhodli přihlásit děti na nějaký hudební nástroj?
Zdá se mi, že hodně dětí má vždy sport a něco s hudbou, že je to asi taková tradice. My doma k hudbě moc vztah nemáme, neumíme hrát na žádný nástroj a ani nemáme v plánu dávat děti na hudební kroužky.
Dříve se mi líbilo, kdybych měla dceru a ta hrála na klavír, dcera se mi ale nenarodil. Moje maminka hrála na klavír od malička, děda měl nějakou dechovou kapelu, byl dirigent a i skládal takové písně, ale nebavilo ji to. A nikdy v dospělosti si nikdy už na nic nezahrála, neměla vůbec potřebu. Můj známý mi říkal, že jeho manželka hrála jako malá také na klavír, a k mému překvapení tuto činnost v jejím případě označil za naprosto zbytečnou, ona to prý teď hodnotí také tak, protože následovalo to samé, co u mojí mamky. Jakmile kroužek skončil, tak už nikdy neměla potřebu si nikdy na klavír zahrát, ani teď doma nemají žádný hudební nástroj a jejich dcera nikam na hudbu nechodí. Synovec hraje na kytaru, ale je to taky takové, že sám si doma jen tak nezahraje nikdy. Jen povinně cvičí nějakou skladbu, a to nezbytné minimum. Koncert vždy nějak přetrpí, aby to měl rychle za sebou, talent žádný nemá, ale není na sporty, tak mu rodiče určili kytaru.
Proto by mne zajímalo, co vás k tomu vede. Jestli se hudbě nějak společně doma věnujete nebo jestli to považujete za nějaký základ vzdělání apod.
Předchozí