Moc nechápu, jak taková "výchova ke skromnosti a šetrnosti" v praxi vypadá.
Resp. mám příklad z vlastní rodiny, kdy to nemělo zrovna žádoucí výsledky. Babička byla až patologicky šetrná a na moji matku to mělo velmi negativní vliv, dokonce kvůli tomu nešla ani studovat, jen aby si mohla sama vydělávat a mohla si koupit hezké oblečení. Babička jí totiž vždycky kupovala jen to nejlevnější, i když nemusela, nebyli chudí. Vyprávěla mi, jak třeba chtěla o dvacet korun dražší boty a babička jí stejně koupila ty nejlevnější, protože za takové věci je "škoda peněz". Tak šla po gymplu pracovat a rozhazovala výplatu za "parádu", který měla plný skříně. Pak jsem těmi jejími modely ze 70. let oblíkla celou třídu na poslední zvonění.
Zadlužovat se kvůli zbytným kravinám je samozřejmě blbost, ale nekoupit si to, co chci, když na to mám, jen abych ukázal, že jsem skromný a šetrný není o nic menší blbost.
Myslím, že v tomhle směru (pokud nejde právě o nějakou patologii) je ideální výchova osobním příkladem a taky to tak funguje. Děti nejčastěji přebírají vzorce chování od rodičů. Nevím, jestli bych svoje dítě označila za "skromné", každopádně netouží po nesmyslných statusových hovadinách typu "značkové hadry a špičkový mobil". Že bude pro hlupáka za socku je mu jedno, protože názor hlupáků ho nezajímá.