Kudlo, tohle je téma, které aktuálně dost řeším. Finančně limitováni prakticky nejsme, oba s mužem si v zásadě kupujeme, co chceme, úspory samozřejmě máme a postupně zvyšujeme. Jenže jaký to bude mít vliv na děti?

Jednoznačně se nechci k dětem chovat jinak, než se chováme s mužem my, a taky chci vůči nim vystupovat pravdivě, tj. neříkat např. že na novou hračku nemáme.

Postupně to promýšlím a skládám si v hlavě, zatím jsem dospěla k následujícímu:
- je třeba být finančně gramotným, spotřebu přizpůsobit aktuálním a předpokládaným budoucím příjmům, myslet na úspory, samozřejmě si nebrat nevýhodné půjčky. Tohle samozřejmě splňujeme, když jsme mívali peněz míň, dokázali jsme se bez problémů přizpůsobit.
- rozlišovat kvalitní a nekvalitní věci, což chápe 5-letý syn už teď (že v Kauflandu nebo Kiku mu prostě hračku nekoupím),
- přenést na děti odpovídající míru zodpovědnosti, náš syn např. dostává 1 "zelenou" každý týden a s tím si pak hospodaří, jiné hračky se mu snažíme nekupovat,
- vůbec neřešit, co mají nebo nemají ostatní, nenechat se ovlivnit reklamou. To myslím splňujeme už teď.
- no a poslední a nejdůležitější - postupně se osvobodit a přestat lpět na materiálních věcech. Přiznávám, že tohle a ještě nelpění obecně (třeba na vztazích) je pro mě aktuálně velké téma, které nemám úplně zpracované a zatím postupuju jen malinkými kroky vpřed. Ještě nemám ani přesně definovaný cíl, tj. kde je ta rovnováha, ale směr je jasný.