Zvykla jsem i na postaršího všudepřekážícího velkýho černýho psa. Ten sice už nekaká v obýváku, umí si říct, ale zároveň je to trouba, kterej se postaví doprostřed dění a nechá se obkračovat. Nechce chodit do kopečka, ani do schodů, na delší procházky. Je to morous, kterej dokáže hodiny prospat v křesle a hodiny tu poskakovat jak malá štěně. Miluje děti a ony jeho. Není to s ním lehký, ale zvykla jsem si.
Ale jo, časem si taky zvykneš