Z mého konkrétního pohledu: není to tak, že bychom se "neměli rádi". Prostě se v něčem liší to, v co věříme, na co klademe ve víře důraz. Vzájemně se ale tolerujeme a nesnažíme se toho druhého přesvědčit, že by se měl přidat k nám. Boha máme všichni stejného. Takže konkrétně v naší katolické farnosti je to tak, že se občas sejdeme ke společným modlitbám nebo při jiných příležitostech (třeba teď jsme měli křest dítěte, kde otec je katolík a maminka evangelička, takže při mši promluvil i místní evang. farář). Spolupracujeme při různých příležitostech (třeba při Noci kostelů) a naopak bych řekla, že se máme celkem rádi... Ale je to jen můj úzký pohled, o 10 km vedle to může být úplně jinak.