Nevím, proč se divíte, že dítě reaguje emocionálně a nevyrovnaně - někdy spokojeně, jindy plačtivě. Rodiče svou dceru donutili fungovat mezi dvěma domovy a dvěma rodinami - má ráda i svou matku, i svého otce, ale pokaždé se musí vzdát přítomnosti jednoho, aby mohla být s druhým. Pokud to rodiče trápí, je mi líto, ale trápí je důsledky jejich vlastních rozhodnutí, které nejvíc odnáší jejich dítě, a to aniž by za to mohlo. Soudní cesta a snaha o jakési narovnání novou partnerkou otce tomu nijak moc nepomůže - nejdůležitější je jejich vlastní schopnost se domluvit a odpustit si, aby spolu jako rodiče neměli potřebu soupeřit o přízeň dítěte a vzájemně si neubližovali. Pokud dítě cítí, že rodiče nejsou srovnaní sami se sebou a s tím, jak si nově uspořádali život, přidává to k jeho vlastnímu zmatku a vlastním pocitům ještě další zátěž, je pochopitelné, že se svými ambivalencemi neumí zacházet. Přestože jsou rodiče od sebe dlouho, nejprve bylo dítě jen s maminkou, teď po malých úsecích střídavě, následně chystáte další změny...a evidentně s tím není vyrovnaný nikdo z nich.