A co bys chtěl aby sociální pracovnice dělaly? Bububu na rodiče? My muzem tak maximálně apelovat na zdravej rozum a zkoušet rodiče nasměrovat k poznání, co je v zajmu dítěte. Jenže jak na nás rodič (a často - jak uz jsem řekla - nova partnerka rodiče) začne vyskakovat, ze ONI MAJÍ PRÁVO NA DÍTĚ, tak se nedostaneš nikam. Člověk ma mimochodem totiž i právo byt blbej, jednat jak zabednenec a mlit si svou. Krom toho OSPOD se k situaci dostává obvykle až v tom bodě, kdy ti dva dospěli uz jsou tak zatati ve svých představách, ze uz je malá šance na nějakou změnu postojů. Jsou v tom často křivdy z minulosti, dluhy, ublizovani mezi partnery, totální nerespekt.... A fakt je jedno, jestli jde o matky či otce, jestli mas na mysli to, ze víc děti je svěřeno do pece matek, otců je taky dost.
A v dnešní době, kdy jde nafingovat zneužití tak lehce, jako když lusknes, to nikomu nezávidím. Každy den zaziju několik situaci, které by se daly vykládat jako absolutní naschvaly... mého muže vůči me a naopak, i dětí... Ale protože se máme rádi, nevykladame si je tak, dokážeme se pochopit, omluvit, neberem to jako křivdy. Ovsem u někoho apriori prednasraneho vůči ex to samé muže vyznit jako absolutní naschvál.