Přidat odpověď
Nikol,
v Motole byl syn hospitalizován asi v 10 letech, strávil tam 4 týdny. Projevy jeho nemoci (asperger) se tehdy úplně vymkly, agresivita, silné úzkosti, současně změna léčby, ketrá nebyla dobrá. V Motole se zklidnil, lékaři našli vhodný lék a dávkování. Pomohlo to!
Mají dost přísný režim, dítě u sebe nesmí mít telefon a nepochybně ani jiné podobné vymoženosti, telefonovat směl jen párkrát týdně v určenou dobu. Mají návštěvní hodiny, po dvou týdnech syna pustili na víkend na propustku.
Já jsem měla velkou výhodu v tom, že ač bydlíme daleko od Prahy, mám v Praze známé a mohla jsem pobývat u kamarádky, abych mohla syna často navštěvovat. Snad bys našla způsob, jak by ses aspoň o víkendu dostala za synem na návštěvu. Nebo vy tě mohl prostřídat někdo z rodiny...?
Ke konci léčby jsme měli sedánek já, exmanžel, syn, psycholožka a ošetřující lékař, mluvilo se vhodném režimu pro syna.
Přes týden měli pro děti program, syn tam byl ve školním roce, takže se i trochu učili, víkendy byly horší, nuda. Synovi tam nechutnalo jídlo, ale on má dost vysoké nároky. :)
Tvoje obavy chápu, já jsem přes strach z neznámého na synův nástup k hospitalizaci čekala jak na smilování, pak to bylo hrozné, smutnil, plakal mi do telefonu, ale přijal nutnost pobytu v nemocnici. Vzpomíná na to nerad, ale skutečně to velice pomohlo celé rodině.
Předchozí