Mickey, já pořád pěním. Paradoxně mě možná víc dostalo chování té blbky než její neschopnost. Každému se někdy něco nepovede, ale pak je důležité, jak se k tomu postaví.
Ona mě chvílema ignorovala. Rozhovor vypadal asi takto:
Já- vždyť to má celé oranžové
Ona- ticho
Já- nezlobte se, ale my jsme vám výslovně říkaly, že chceme studenou blond
Ona k dceři - ale tobě se to líbí, ne?
Dcera slzy v očích, mlčí
Já- určitě se jí to nelíbí, chtěla být blondýna a je oranžová a ještě dvoubarevná
Ona- to se vám zdá, je tady blbé světlo
Já - je tady normální světlo. Svoje vlasy taky nevidím jako oranžové
Atd atd

Dcera chce, abych jí to spravila barvou z drogerie, což samozřejmě neudělám, nejsem blázen. Když jsem si ji chtéla dneska vyfotit, že to budu reklamovat, bránila se, že že sebe nikde nebude dělat kašpara a že to mám nechat být. Tak váhám.