Už jsem zase tady. Mám teď zas dost práce, ale určitě občas nakouknu a kdybych mohla někde třeba přispět se zkušeností, tak přispěji. Hlavně bych ale ráda všem nastávajícím nevěstám chtěla popřát co největší pohodu. Ale nevím, zda to vůbec jde touto cestou.
Asi jsem nebyla taková ta "klasická" nevěsta (jsou-li vůbec nějaké). Pro mě totiž bylo stěžejní manželství a svatba znamenala spíš takový ten vstup. Záleželo mi na tom, aby to dobře vypadalo atd., aby se hosté a návštěvníci měli z čeho těšit. Já se ale spíš než na svatbu těšila na ten společný život. A proto nepovažuji naši svatbu za jeden z nejkrásnějších dnů života, jak to často čtu a slýchávám, ale dejme tomu hezkou slavnost. Musím se přiznat, že svatební mše pro mě byla jedna z nejkrásnějších a moc jsem si ji užila na rozdíl od běžných mší v kostele. V tom bylo moc hezké příjemné překvapení. To jsem nečekala. Ale jinak se shodnu s manželem na tom, že ten den spíš tak proběhl, jak měl ... a těch "nejkrásnějších" dnů se snažíme užívat si častěji. A to bych chtěla popřát i Vám všem. Abyste nemusely vzpomínat jen na tu svatbu, ale na spoustu dalších krásných okamžiků, které budou přicházet. (Je pravda, že já teď strašně vzpomínám na naší první "manželskou" dovolenou, protože jsme jeli za hranice, všechny příbuzné, práci a další myšlenky jsme nechali daleko a byl to skvělý pocit ... ale snad se to zopakuje ;-)
Ale každý den se stane něco hezkého. Třeba se na mě podívá ptáček a něco zazpívá...
Zase sem někdy mrknu.