nevím, jestli Tě to potěší nebo zarmoutí, ale syn - co se pamatuji - do nějakých 11 ti let. Měl tedy strašně moc lega, pořád si s tím stavěl a pořád bylo v obyváku, mělo to takový docela velký kus na koberci, jedinou podmínku jsem měla, že kostičky musí být za určitou hranicí průchodu, protože kdo si šlápnul na Lego - ví.
Výtvory byly všude i v tom obyváku. VŠUDE.
Teď má lego úhledně srovnané v krabicích a já jsem přešťastná, když si alespoň jednou za čas něco postaví místo čučení na placku . Už vlastně nemám doma dítě, už se tu žádné hračky nikde neválí. Což na jednu stranu je úleva, to přiznám, na druhou stranu puberťák s děsně inteligentníma názorama na trapnou matku taky stojí za to