Deti maji 8, 3 a 2, a taky s nadsazkou nekdy prohlasim, ze se tesim na dobu, az budou nekde tise sedet a hledet do tabletu :D . Zatim jsou vsude, hracky taky, prosazuju akorat bezhrackovy prostor na wc a v kuchyni (fakt neminim nesouce horky hrnec uklouznout na auticku). V te kuchyni si muzou hrat, dokonce ke kresleni vodovkama apod je to nejlepe vhodna mistnost (lino), ale kdyz varim, potrebuju prostor. Muzou mi pomahat, ale hracky ven.

Mam takove tuseni, kdybych byla neustupnejsi, meli by hracky jen u sebe (pred a po operaci oci jsem nejakou dobu nevidela, jednou jsem jim cosi rozslapla, a hle, sami si davali na sve hracky pozor a uklizeli je z dosahu) ... Ale asi ani nechci byt. Deti jsou detmi jenom jednou.... Jak rikala stara pani ze sousedstvi - myslela jsem, ze to nikdy neskonci. A ted sedim sama u okna, a divam se, jak si hraji cizi deti...