Pripomnela jsi mi mou prvni cestu do Parize. Coby mlade ucho jsem jela s rodici na zajezd. Tesila jsem se, jak budu vstrebavat kulturu. Jak vymetu vsechna muzea, prolezu trhy, dam si v restauraci aspon polivku (to byl jeste rizkovy zajezd a polivka v restauraci byl v ocich starsi generace vrchol dekadentni neresti) a budu cucet na legendarni garderobu Parizanek. Zpocatku docela dobry, ale furt jsem hledala nejakou slehacku na dortu.
Najednou jsem uvidela 3 vystavni Parizanky. Byly desne sik, kolem krku hedvabne satky, ty vogo, musela jsem videt, jak to maji uvazane. No a jak se tak za nimi plizim, najednou mi doslo - ze vlastne mluvi cesky