Jasně, mě to přijde supr, pokud prarodiče fungují a podporují.. pomocí, financí apod. Ta pomoc mě ze začátku trápila ( přiznávám, očekávala jsem jí. Možná i proto, že mojí mámě pomáhala s mým hlídáním babička - denně do mých 9 ti let). Ale ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že na to "nemám nárok" to bylo hodně osvobozující. Neočekávat. Pokud mi dnes máma nabídne pomoc, třeba že pohlídá 2 dny, kdy musím do práce a fakt nemám děti o prázdninách kam dát, tak s vděčností přijmu, ale nečekám. Někdy se už i zeptám, zda by nemohla.. ale když slyším ne, tak OK, je to její život. Musím si to zařídit sama ( o to hůře, že jsme už nějaký čas s dětmi sami - otec dětí s námi nežije).