Jentakj,
asi máme jinou představu o té fin. pomoci.
Hele když uvedu příklad, v manželově rodině je ve zvyku, že manželova babička mému muži přispěje na cestu, když tam jedem. Přispívá částkou 200 Kč, protože sama chce a nezruinuje ji to (je to řádově 4x ročně), naše náklady na cestu to pokryje tak z 15% (350 km vzdálenost), čili pro nás je to reálně symbolická částka, ze které se fakt nenapakujem.
Pak třeba tchánovci poslali dva tisíce na nákup školních potřeb pro syna - v září jde do první třídy. Není to o tom, že bychom na to neměli my, ani bychom po nich něco takového nechtěli, ale oni ty peníze zrovna mají a chtějí je svému vnukovi dát na výbavu do první třídy. Ano takové finanční dary nedávají běžně, ale prostě jejich jediný vnuk půjde do školy, je to pro ně výjimečná událost. Nedotujou naše bydlení, naše jídlo, naši pračku, ale prostě občas, když mají a chtějí, něčím příspějí. Třeba čtvercovýma plínama po manželovi, když byl syn mimino atd. To je fuk. Takové drobnosti.