Teda Karle, tebe bych chtela mit doma
Co trochu nadhledu?

To mi říká manželka taky :). Furt jí nedokážu vysvětlit, že když si nestěžuju, tak je všechno v nejlepším pořádku, tak je to pochvala :) Už jsem prej lepší. Někdy.


Hele, já jenom píšu o extrémních hranicích. Reálně bych asi povídal s dcerou, zamyslel se nad stovkou okolností, zda se na ně dál budu zlobit, jaké máme možnosti atd. A pak bych jednal. Ale někde v koutku duše bych "znal svá práva".

Ono je strašně blbý, když mnohde ty práva neumí ti, kdo je znát mají. U nás je v tomhle ohromná negramotnost a každej si myslí, že si to upytlíkuje sám. Fakt závidím národům, kde jsou pravidla nastavena srozumitelně a jasně. U nás je to pořád ještě samo-domo. Nešťastný je to např. v práci s dětma a mládeží, jakožto s těma, koho všichni považují za druhou kategorii, která nemá právo si stěžovat.